Rudolf Wolfbeisser
Rudolfa Wolfbeissera znám jako umělce z těchto tří výtvarníků nejdéle. Začátkem 1980 jsem měl řeč při jedné z jeho prvních výstav prezentovanou v jednom velkorysém prostoru foyer banky. Již tehdy byl nekompromisní a propadl velikosti plochy obrazů. Wolfbeisser je umělec klidný, přemýšlivý, plný síly a takový zůstal do dnešní doby. Pracuje od nepaměti s kombinovanou technikou, s akvarely, temperami a barevnou tuží, především na papíru a fólii s plastiky, ale také na dřevě a jutě. Pro tuto výstavu se výjimečně omezil a své obrazy namaloval v menší velikosti, nikoliv v obvyklém XXL formátu.
Jeho poselství je čistě malířské…. Vyjadřuje se v barvách, struktuře a řečí štětce spíše tmavé než-li světlé. Spíše varuje, než-li jásá. Své práce rozděluje do dílů – cyklů. Svou výrazovou formou definuje otázky lidstva „Co znamená lidská existence v dnešní době?“. Umění Wolfbeissera je syntéza z informelního malířství a abstraktního expresionismu.
On je ten z rosenheimského tria, který je umělec „bez podmínky“, jenž tento styl uplatňuje nejen jako výtvarník, ale i ve svém vlastním životním stylu. On je ale také mezinárodní - s výstavami v Innsbrucku, Vídni, Drážďanech a v San Diegu (USA).
Vydělává své peníze jako řemeslník, aby uživil svou rodinu a aby sobě jako umělci umožnil svůj volný prostor na tvorbu. Wolfbeisser pracuje od svého dětství, aby mohl být umělcem s takovou důsledností, která z něj udělala profesionála.
Rudolf Wolfbeisser se narodil na česko-rakouské hranici, a tak je přirozeně spjat se středoevropským, jihoevropským a východoevropským uměním, které vznikalo v tomto uměleckém kánonu po celá staletí. Otevření těchto hranic umožnilo svobodnou komunikaci, což je pro umělce plodné. Umění se stává nonverbálním světovým jazykem jako je hudba.
Hendrik Heuser
Rudolf Wolfbeisser kenne ich in seiner Eigenschaft als Künstler von den Dreien am längsten. Anfang der 1980-er Jahre besprach ich eine seine ersten Ausstellungen in Rosenheim, präsentiert in einem großzügigen Bankfoyer. Er war schon damals ein kompromisslos der Bearbeitung der Fläche verfallener Künstler, ruhig, überlegt und kraftvoll – was er bis heute geblieben ist. Wolfbeisser arbeitet seit jeher mit der Mischtechnik aus Aquarell, Tempera und Tuschefarben, vorzugsweise auf Papier und Kunststofffolie, aber auch auf Holz und Jute.
Seine Botschaft ist rein malerisch, ungegenständlich. Er drückt sich aus in Farbe, Struktur und Pinselsprache, eher dunkel als hell, eher mahnend als frohlockend.
Seine Arbeit unterteilt er in Werkzyklen, worin er die Menschheitsfrage „Was bedeutet die menschliche Existenz in der heutigen Zeit?“ mit seinen Ausdrucksformen definiet. Wolfbeissers Kunst ist eie Synthese aus inforeller Malerei und abstraktem Expressionismus.
Er ist derjenige dieses Rosenheimer Künstlertrios, welcher der unbedingte Künstler ist, der das nicht nur als Person darstellt, sondern auch in der Lebensführung.
Er verdient sein Geld handwerklich anderweitig, um seine Familie zu ernähren und sich seinen Freiraum als Künstler zu ermöglichen. Wolfbeisser arbeitet seit seiner Jugend, um Künstler sein zu können, mit der Konsequenz, die den Profi ausmacht.
Seine Herkunft (er ist an der österreichisch-tschechischen Grenze geboren) verbindet ihn naturgemäß mit dem mittel-, süd- und osteuropäischen Kunstkanon, der über Jahrhunderte entstanden ist und seit der Grenzöffnung wieder frei kommunizieren kann – gerade und befruchtend durch die Kunst und ihre nonverbale Weltsprache – wie die Musik.
Hendrik Heuser
Náhledy fotografií ze složky Rudolf Wolfbeisser